Zápisky vesnického hydrogeologa - úvodní slovo

Moje maminka byla nádražačka s režijní průkazkou a to byl nepochybně zásadní moment určující mou budoucí profesi. V sobotu ve 12 hodin, když skončila tehdejší pracovní doba, jseme vyrazili vlakem do skal, do hor, k vodě, přespali někde u dobrých lidí a v neděli večer, jsme se vraceli zpět. A prázdniny? Vánoční, pololetní a velikonoční na Zadních Renerovkách v Krkonoších (taková to byla bouda bez proudu, v maštali vytékala ledová voda, plná kůlna dřeva a večery při rozpálených kamnech a kartách), velké letní prázdniny na táborech (ten nejlepší byl vodácký na Vranovské přehradě pod Bítovem) na horách, u řeky. Zvlášť dobře si vzpomínám na „vodácký“ výlet z Vraného nad Vltavou do Bechyně, absolvovali jsem ho na kolách po stezkách podél řeky, právě se stavěl Orlík, stromy v záplavě již vykácené a poslední domorodci obhospodařovali svá políčka, čistili chlívky a čekali…… Přišel rok 1965, já nastoupil do prvního ročníku na katedře Hydrogeologie a inženýrské geologie Karlovy Univerzity v Praze a jednoho dne, to již s diplomem v ruličce, jsem nastoupil na tehdejší výrobní správu Vodních zdrojů v Bylanech u Chrudimi. A přišel okamžik pravdy. Tak „doktůrku“, zajedeš do tábora u Orlice, nemají tam vodu, tak něco najdi a my tam hned pojedeme vrtat. To se řekne najdi, ale jak, když do země není vidět a přitom všichni čekají jak rozhodnu! K čemu jsou mně platné znalosti geologie od Šumavy k Tatrám, diferenciální rovnice, entalpie, entropie a bůh ví co ještě. Zachránil mě technik Josef, řka: šoupnem to pod tu skalku, tam se dá zajet a něco tam určitě bude. Jen jsem pípl: jak asi hluboko si myslíš že bude voda? Dáme třicítku, ať si něco vyděláme! Dali jsme třicítku, voda  tam byla a já jsem se jen trošku styděl, že jsem tomu moc nepomohl. A pak již to šlo snadněji a časem jsem pochopil, že voda je téměř všude, jen je ji někde více a někde méně, někdy je mělko, jindy hluboko, někdy je dobrá, jindy závadná. A já jsem postupně procesu tvorby podzemní vody začínal rozumět, sice jen trošku, ale přesto nepochybně více než běžný uživatel vody. Současně jsem začal chápat, jak strašně složitý je mechanismus výskytu podzemní vody v přírodě a jak neuvěřitelně málo stačí k tomu, abychom tento složitý mechanismus svou neznalostí, neodborností, sobectvím či neodpovědností  nenávratně poškodili. A přesně to byl základ mé profesní zásady, nedopustit ohrožení a poškození toho, co se v naší přírodě  po tisíciletí vytvářelo.

Tak vznikl nápad  uvést do života "Zápisky vesnického hydrogeologa", obyčejný soubor povídání o vodě, o jednom z nejvzácnějších darů která nám naše malá země ve středu Evropy, na její pomyslné střeše, nabízí. Pokusím se každý měsíc, vždy kolem prvního, seznámit Vás čtenáře  této rubriky s nějakou  zajímavostí, poznatkem, problémem, návodem či aktualitou, zkrátka se vším, co se podzemní vody v naší vlasti přímo či nepřímo týká. Pouštím se přitom na pole neorané, mnohdy konfrontační a diskutabilní, protože taková již je hydrogeologie. V ní téměř nikdy nevíme, jen si s menší či větší pravděpodobností myslíme …...